PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opona letí vzhůru, sál potemněl, pouze bodový reflektor vytváří kruh teplého světla. A tu do jeho záře vstupuje on. Léty proškolený, zasloužilý mistr věd kouzelnických - magistr Dýně. Sál zahlušuje vlna frenetického potlesku, vždyť tento eskamotér je všeobecně považován za zakladatele magického umění „rychlého kovu“, k jehož nejznámějším kouskům bezesporu patří „Zboření zdí Jericha“ nebo „7 klíčů na dva způsoby“. Navíc příliš nezestárnul, neboť se, přes různě plodná období v minulosti, vyprofiloval hodně povedenou a moderní iluzí „Temná jízda“. O to větší očekávání však pohlcuje přítomné obdivovatele. Do víření virblu až nábožné ticho, ruka šmátrá v klobouku a vytahuje… KRÁLÍČKA???
Asi nemá cenu znovu podrobně popisovat veškeré peripetie, které HELLOWEEN potkali od posledního studiového zářezu, neboť od toho zde máme novinkový servis. Takže jen telegraficky: jsou odejiti bubeník Uli Kusch a kytarista Roland Grapow, kteří vzápětí debutují pod názvem MASTERPLAN; za bicí soupravu je povolán Mark Cross; vyjednávání o angažmá kytaristy Henjo Richtera je neúspěšné, neboť ten nemá zájem opustit řady GAMMA RAY; post kytaristy nakonec přijímá Sascha Gerstner, do té doby působící u rychlíků FREEDOM CALL; Mark Cross opouští skupinu ze zdravotních důvodů, na záskok pro studiové nahrávání je povolán motor MOTÖRHEAD Mikkey Dee; (snad) definitivním tlučmistrem se stává Stefan Schwarzmann, známý například z ACCEPT.
Otázka zněla, zda se skupině podaří zacelit ránu po odchodu Grapowa, ale především Kusche, coby skladatelů? Nutno ale jedním dechem dodat, že se o to nikdo ani nepokusil. Od prvního vyloupnutí klasicky trylkujících kytar je totiž jasné, že nás čeká další z návratů ke kořenům a že ten kdo sázel na krystalicky čistý speed metal měl zase jednou „recht“. Nejedná se samozřejmě o žádný "Keeper… pt.3", to naštěstí při hlasovém zabarvení Andyho Derise ani není možné, spíše si představte to nejobyčejnější a nejnudnější z desek "The Time Of The Oath" či "Better Than Raw" a jste přibližně doma. Nový kytarista, kromě nevýrazného kytarového rukopisu ve kterém registrujeme maximálně tak občasné arpeggio, samozřejmě přispěl i svou skladatelskou troškou do německé mlýnice, ovšem jeho „zápisné“ by se dalo označit visačkou „rychle a rychleji“. Zkrátka deska postrádá skladby, které by drobátko vybočil ze zajetých kolejí a harmonií, takové ty „Kuschovky“ na pozvednutí pozornosti posluchače. Uli zkrátka chybí jako sůl!
Přitom začátek vůbec není zlý. Úvodní "Just A Little Sign" (Deris) a druhá "Open Your Life" (Gerstner) pádí sice rychlostí závodního spřežení, ale obě disponují správně nakažlivými refrény, takže není důvodu spílat jim do starého železa. Bohužel, tím jsme s plusy téměř u konce. Možná lze bez pachuti zkousnout ještě kvapík "Sun For The World" (Gerstner) nebo další typickou Deriskovku "Never Be A Star", i když tady je hlavní motiv i celá následná stavba až příliš nápadně podobná jiné dávné hymně, a sice "Pertfect Gentleman". Naprosto však kompozičně propadl Michael Weikath. Jeho "Tune" je bezzubá jako stará babka, sedmý odvar rozjuchaných refrénů ze starých časů a první ochutnávka z desky "Do You Feel Good" pak dokonce těží i z veselých popěvků. Prý zbyla z komponování "Dark Ride", ovšem po jejím vyslechnutí nutno jen blahořečit autorům, že tuto skvělou fošnu nehyzdila. Třešničku na rozmatlaném dortu hledejte v infantilním „hammeringu“ namísto kloudného sóla. Co dál? Ostrý Grosskopfův "Liar", rozcupovaný ukázkovou dupárnou mistra Dee a kytarovou vatou obalenou v klišé? Gerstnerova upachtěná "Listen To The Fly"? Derisova vycpávková balada "Don´t Stop Being Crazy" či spíše nudná "Back Against The Wall"? Ne, ne, to všechno už tu kdysi bylo a v mnohem lepším balení!
A jsme zpět v sále plném magiechtivých fanoušků. Mistr Dýně stojí celý upocený před zaplněným hledištěm a v ruce, světe zboř se, skutečně třímá BÍLÉHO KRÁLÍČKA! A nejen že je tenhle roztomilý „misakozisek“ již značně zmuchlaný a ožvýkaný, ale zdá se mi, že taky trošku švidrá na levé oko. Příznivci složitějších kouzel, zvláště pak podladěných iluzí „Temné jízdy“ nespokojeně bučí a zesinalého Dýni strefí dokonce i párek přezrálých rajčat; většina přihlížejících však nadšeně aplauduje. Nespokojenci jsou brzy umlčeni a vykázáni ze sálu, takže hned vzápětí může dojít i na očekávané ovace ve stoje. A iluzionista Dýně? Ten nyní, již se širokým úsměvem od ucha k uchu, nadšeně přijímá gratulace. Je to jasné, kouzlo ho nestálo příliš námahy, většinu konzumentů uspokojil, ale hlavně… hlavně vydělal! A o to nám jde v populární hudbě především, že?
P.S. Promo CD neobsahuje songy "Hell Was Made In Heaven" (Grosskopf) a "Nothing To Say" (Weikath), ovšem po jejich dodatečném vyslechnutí je jasné, že tyto dvě položky nemohou nijak zásadně ovlivnit dojem z celého kompletu. Pro oddané fanoušky snad ještě zpráva, že skupina v rámci nahrávání vyplodila covery QUEEN ("Sheer Heart Attack"), ACCEPT ("Fast As A Shark") a také bonus z vlastní dílny ("Far Away"). Hledejte je na limitovaných edicích, B-stranách apod.
Jasné jako facka. Po mírně experimentálním a skvělém albu "The Dark Ride", které se ovšem zřejmě příliš neprodávalo, nám HELLOWEEN předvádějí další ze svých "návratů" ke kořenům. Vina za předchozí nezdar se svalí na odpadlíky z MASTERPLAN a materiál se udělá přímočarý a svižný. Copak o to, kýženého efektu (čili uspokojit fanoušky a desku prodat v dostatečném množství) bude zřejmě dosaženo, ale poslouchat "Rabbit Don´t Come Easy" je OTRAVNÁ NUDA!
6 / 10
Andi Deris
- zpěv
Michael Weikath
- kytara
Sascha Gerstner
- kytara
Markus Grosskopf
- basa
hosté : Mickey Dee
- bicí
Mark Cross
- bicí (2 skladby)
1. Just A Little Sign
2. Open Your Life
3. The Tune
4. Never Be A Star
5. Liar
6. Sun For The World
7. Don't Stop Being Crazy
8. Do You Feel Good
9. Hell Was Made In Heaven
10. Back Against The Wall
11. Listen To The Fly
12. Nothing To Say
13. Far Away (bonus)
Helloween (2021)
United Alive In Madrid (2019)
My God-Given Right (2015)
Straight Out Of Hell (2013)
7 Sinners (2010)
Unarmed: Best Of 25th Anniversary (2010)
Gambling With The Devil (2007)
Keeper Of The Seven Keys - The Legacy (2005)
Rabbit Don´t Come Easy (2003)
Treasure Chest (Best Of) (2002)
The Dark Ride (2000)
Metal Jukebox (1999)
Better Than Raw (1998)
High Live (1996)
The Time Of The Oath (1996)
Master Of The Rings (1994)
Chameleon (1993)
The Best, The Rest, The Rare (Best Of) (1991)
Pink Bubbles Go Ape (1991)
Live In The U.K. (1989)
Keeper Of The Seven Keys Pt.II (1988)
Keeper Of The Seven Keys Pt.I (1987)
Walls Of Jericho (1986)
Helloween (EP) (1985)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 65:34
Produkce: Charlie Bauerfeind
Keď mi minulý týždeň zavolal Amok a spýtal sa ma, či by som chcela počuť nový HELLOWEEN, natoľko ma to vyviedlo z miery, že som v to popoludnie nebola schopná myslieť už na nič iné. Avšak po dôkladnom posluchu moje nadšenie akosi opadlo. Tým, čo sa s temnotou poznačeným albumom The Dark Ride nevedeli vyrovnať, sa nový materiál bude istotne páčiť, pretože predstavuje presne tú tvár HELLOWEEN-u, na akú sme zvyknutí. Na druhej strane doska neobsahuje žiaden prekvapivý moment, dokonca mám pocit, že sa tam nachádza až podozrivo veľa slabých skladieb. Neviem, neviem, či HELLOWEEN odchod Rolanda s Ulim nebudú časom ľutovať. Možno si bolo na ich skladby treba dlhšie zvykať, ale aspoň prinášali so sebou niečo inovatívne. Bez nich vyznieva album klasicky, štandartne. Sascha Gerstner sa síce blysol s dvojkou „Open Your Life“, ale už v šestke „Sun For The World“ potvrdzuje, že mu obzvlášť učaroval „Better Than Raw“. S Weikim sú dobre zohratí, miestami však hrajú skoro na nerozoznanie. Uliho viac ako dôstojne – i keď len v štúdiu – nahradil Mickey Dee. Uvidíme, či Stefan Schwarzmann dokáže konkurovať Ulimu aj po skladateľskej stránke. V porovnaní s doterajšou tvorbou pribudlo viac epiky a na moje sklamanie aj množstvo kláves, ktorých použitie v istých pasážach je nasilu a pôsobí zbytočným dojmom. Za veľké plus považujem Andiho spev. Kŕčovitých momentov ako napr. v „All Over The Nations“ sa nedočkáme, tentokrát spieva uvoľnene a s ľahkosťou akou už dávno nie. Zo zabehaných koľají vybočuje Markusova power metalová vec „Liar“ a čiastočne Weikiho „Do You Feel Good?“, ktorá mu však na rozdiel od „The Tune“ nevyšla. Začína síce majestátnym introm doplneným o elektronické zvuky, ale potom skĺzne do prílišnej nevýraznosti. Vo všeobecnosti sú skladby dostatočne chytľavé, ale asi som od nich čakala niečo viac...
Njn. Skupina v rozpadu. Poslepovali jen pár songů a doufali, že to víjde. Podle Derisových slov, to bylo nejtěžší období Helloween.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.